Kořeny fenoménu, nazývaného Rock & roll, můžeme směle hle­dat (a najít) v dobách osídlování Ame­ri­ky bledými tvářemi z různých koutů Ev­ro­py. V těchto pohnutých dobách se na nových územích mísily lidovky a folk­lór z Anglie, Francie, Špa­něl­ska, Německa a dalších zemí. K tomu se časem při­da­ly stopy afrického folk­ló­ru, dovezeného černými otroky a vzá­pě­tí pís­ně a hudba těchto černochů, vzniklá při tvrdé práci a rozvíjená při ná­bo­žen­ských oslavách a mších. Spi­ri­tu­á­ly, gospely, blues - tem­pe­ra­ment­ní rytmy kolující od úsvitu dějin v krvi afrických kmenů, to vše s hlubokým ero­tic­kým nábojem. Bez tohoto ko­ře­ní by se "bílá" hudba jen těžko do­pra­co­va­la k nespoutanému, upřímnému projevu tryskajícímu z rockové hud­by, bez které si u ž dvě-tři generace lid­ské­ho pokolení nedokáží svůj život před­sta­vit. Je to snad poněkud zjed­no­du­še­né, nicméně právě toto byly ty zá­klad­ní esence, ze kterých se po­ma­lu začínal vařit silný, chutný a zdravý guláš na­zý­va­ný o několik desítek let později Rock & roll. Guláš byl hotov někdy na přelomu třicátých a čtyřicátých let našeho století v době, kdy snad díky nějakým zvláštním erupcím na slunci, začali přicházet na svět ve velkém počtu budoucí osob­nos­ti rockové hudby, které tento guláš sáli spolu s mateřským mlékem. Tento jev se za­čát­kem pa­de­sá­tých let značně zmír­nil. Ne, že by nepokračoval, ale nebyl už zdaleka tak mohutný.