1955: Rex
akustická s "f" otvory
Kytara byla snad vyrobena ve východní Evropě. V roce 1955 ji Paul získal od svého spolužáka Iana Jamese. V červenci 2013 byla vydražena za 300 000 liber, když se těsně před aukcí dostala znovu Paulovi do ruky a on k ní přidal dopis, potvrzující pravost.

1956: Zenith Model 17
akustická,
V červnu 1956 dostal Paul od svého otce  k narozeninám trubku. Protože ale nemohl při hraní zpívat a protože se začínala na Velkou Británií valit vlna skifflových skupin, vrátil s otcovým dovolením trubku do obchodu a vyměnil ji tam za tento model kytary, vyrobený v Německu. Zenith 17 na kterém složil McCartney své nejranější skladby (včetně When i´m sixty-four) visí dodnes na stěně v jeho soukromém studiu. Znovu ho použil při natáčení videa Anthology, když si na něm zahrál kousek skladby Twenty Flight Rock.

McCartneyho domácí kytara
Tato prostá kytara španělského typu je vidět na ranných fotografiích a nejspíše patřila Paulovu otci. Někteří experti ji označují jako Framus neznámého typu. Naposledy byla použita někdy v roce 1962.

1960: Rosetti Solid 7
poloakustická kytara vyrobená v Holandsku Egmondem a přejmenovaná britským importétem Rosettim. "Byla to hrozná kytara, byl to snad jen pěkný kousek dřeva" prohlásil později o tomto modelu McCartney.  Paul ji měl s sebou v Hamburku a po návratu do Liverpoolu vyměnil původní struny za tři nebo čtyři basové (prý vymontované z piána). Když se koncem února 1961 vrátil Stuart Sutcliffe z Hamburku, hráli Beatles krátce se dvěma basáky - Stuartem a Paulem.  V polovině března ale odjel Stuart zpět do Hamburku a Paul se stal definitivně basákem kapely. Po zakoupení basovky Hofner 500 vrátil kytaře původní struny a vzal ji s sebou na další turné do Hamburku, kde byla její existence ukončena několika dobře mířenými kopanci (podpořenými zvýšenou hladinou alkoholu v krvi) všech členů kapely.

1960: Höfner Club 40
Poté co si Lennon pořídil Rickenbackera, půjčil svého Höfnera Paulovi. Ten kytaru nechal předělat pro levou ruku a krátký čas ji používal i na vystoupeních. Lennon po nějakém čase tuto kytaru prodal a její místo pobytu je dnes neznámé.

1961: Höfner 500
“houslová” basa
Brzy potom, co se Beatles v dubnu 1961 vrátili do Hamburku kvůli angažmá v Top Ten Clubu, se Stuart Sutcliff rozhodl opustit skupinu. Svou basovku půjčil asi na týden Paulovi, ale ten si nutně potřeboval koupit svoji vlastní. Přímo v Hamburku si Paul zašel do obchodu Steinway  a tam si pořídil "houslového" Höfnera.  Tahle v Německu vyrobená kytara ho stála 287 marek. Velmi brzy začal být Paul ztotožňován právě s tímto "houslovým" modelem, který byl používán ve studiu i na koncertech. Naposledy byl použit při nahrávání With the Beatles. Potom mu firma Höfner věnovala vylepšený model stejného vzhledu. Od té doby byl starší model brán na koncerty jako záložní. V červnu 1964 si ho Paul nechal opravit a přestříkat. Opravený model použil 11. července při televizním pořadu Thank You Lucky Stars.  Znovu se objevil koncem roku 1968 při natáčení videa Revolution a naposledy byl viděn ve studiích Twickenham, při natáčení slavného koncertu na střeše studia. Brzy poté byl ukraden.

1963: 1963 Höfner 500/1 bass
Hofner vylepšil svůj model v roce 1962 a v roce 1963 věnoval jeden z nových modelů Paulovi. Poprvé byl použit 4. října v televizním pořadu Ready, steady, go! Přestože v roce 1965 začal mnohem častěji používat basovku Rickenbacker pro studiové práce, i nadále používal nového Höfnera od nahrávání "I Want to Hold Your Hand" až po "Let It Be" a ještě i později. Lehce poupravený byl použit i při koncertu na střeše studia Twickenham. Mnohem později McCartney tento model oprášil - na přání Elvise Costella - při nahrávání alba Flowers in the Dirt a poté i při některých koncertních šňůrách. Svého Höfnera připrovnával k hůlce Charlie Chaplina: "všichni prostě předpokládají, že ho s ní uvidí". Model z roku 1963 prošel mnoha drobnými úpravami, ale dodnes je na něm vypsán seznam skladeb z turné v roce 1966 - “Rock & Roll,” “She’s a Woman,” “If I Needed someone,” “Tripper,” “Baby’s in Black,” “I Feel Fine,” “Yesterday,” “Wanna Be,” “Nowhere Man,” “Paperback” a “Long Tall.” Rozdíl mezi starým a novým Hofnerem je minimální. Nejviditelnějším znakem je rozdílné usazení snímačů. U starého modelu byly snímače usazeny blízko u sebe a u krku. Nový model má snímače dál od sebe. Stejně tak logo je v jiném provedení.

1964: 1963 Höfner 500/1 bass
Na jaře roku 1964 dostal Paul McCartney od Höfnera nový model Höfner 500/1 bass. Byl to speciální model bez sériového čísla s pozlacenými součástkami a trochu tenčím tělem. Nikdy na něj ovšem nehrál, protože byl ihned vystaven ve výkladní skříni firmy Selmer. Protože McCartney měl stejně radši své starší modely, zůstal nakonec pozlacený model v obchodě. Tam ho v roce 1994 objevil jiný obchodník a sběratel hudebních nástrojů Justin Harrison. V září stejného roku ho po drobných úpravách nabídl v aukci u Sotheby´s. Bohužel neměl pohromadě kompletní dokumentaci a tak se pozlacený model neprodal. Znovu ho dal do aukce (tentokrát u Bonhams) v roce 1997.

Podle jiné verze ovšem koupil v obchodě s hudebninami v dubnu 1965 pozlaceného Höfnera jistý hudebník John Bunning, který na něj dokonce hrál až do roku 1971. V tomto roce Höfnera vyměnil s kamarádem. Ten ji posléze okamžitě prodal v jiné aukci.

Podle třetí verze po nějakém čase poslal Selmer pozlacenou kytaru do studia Abbey Road, odkud byla později ukradena.

Dodnes se přesně neví, kde vlastně nakonec pozlacený model skončil...

1964: Epiphone Texan FT-79
akustická
Tento model si Paul koupil v prosinci 1964 a použil ho například při nahrávání slavné Yesterday. Do roku 2003 měl tuto kytaru u sebe, ale 15. října 2003 ji prodal v aukci a výtěžek věnoval na charitativní účely.

1964: 1962 Epiphone Casino ES-230TD
Ve stejnou dobu kdy si koupil model Epiphone Texan, přikoupil si McCartney ještě model Casino (seriové číslo 84075). Ten se záhy stal jedním z jeho nejoblíbenějších nástrojů. Stalo se tak na radu Johna Mayalla a Paul tuto kytaru použil pro sólový part v mnoha skladbách Beatles. Byly to například skladby "Ticket to Ride," "Drive My Car"  nebo "Taxman." Lennonovi i Harrisonovi se zvuk Casina tak zalíbil, že si záhy koupili své vlastní modely. McCartney dodnes tento model používá na vystoupeních i ve studiu.

1965: Hohner Pianet C
Klávesový nástroj vyrobený v Německuí. Občas ho ve studiu použil John ale i Paul. Nejspíš zůstal ve sbírkách studia v Abbey Road. Použit byl například ve skladbách You Like Me Too Much, Tell Me What You See nebo The Night Before.

1965: 1964 Rickenbacker 4001S-LH bass
Další z Paulových velmi oblíbených basovek. V roce 1965 mu ji věnoval syn šéfa firmy Rickenbacker John Hall. Stalo se tak před slavným vystoupením v Hollywood Bowl. Šlo jeden z prvních levorukých modelů basovky, jaký firma Rickenbacker vytvořila a Paulův kousek měl seriové číslo DA23. Dodnes je součástí Paulovi sbírky.

1966: 1964 Fender Esquire
McCartney koupil tuto kytaru během nahrávání alba Revolver a použil ji i při nahrávání Sgt. Peppera. Do dnešního dne je součástí Paulovi sbírky nástrojů.

1968: C. F. Martin D-28
akustická
Kytara s velmi příjemným zvukem, použitá při nahrávání bílého dvojalba (například ve skladbě Blackbird). Také je k vidění ve skladbě Two of Us ve filmu Let it be.

1968: 1966 Fender Jazz Bass
Jeden z mála modelů Fender, který Paul nedostal od firmy darem. Je vidět už na fotografiích z natáčení Bílého dvojalba ve studiích Abbey Road. Podle některých historiků kariéry Beatles byla tato kytara použita při nahrávání písní "Yer Blues", "Glass Onion", "While My Guitar Gently Weeps", "Sun King" a "Mean Mr. Mustard". Její šestistrunnou variantu použil i Lennon ve skladbě "Helter skelter" a Harrison v "Back in the USSR". Nejspíš i tento model je stále ještě součástí Paulovi sbírky.